Polodrahokamy
Jak už to v životě bývá, záhadu pomohla vyřešit náhoda. Nebýt postřehu mého tatínka, kdo ví, zdali by tajemství vzácných polodrahokamů z kaple sv. Václava ve svatovítské katedrále Pražského hradu a kaplí sv. Kateřiny a sv. Kříže na Karlštejně, nezůstalo do dnes ukryto.
Začněme od začátku. Psal se rok 1982. To, že císař Karel IV. nechal vystavět prostory pro uložení českých korunovačních klenotů, podle svého přesného záměru, není tajemstvím. Stejně tak dnes už veřejnost ví, že stěny kaplí zdobené přírodními polodrahokamy, jsou sestaveny do symbolů hvězdného Jeruzaléma. Přes 600 let však zůstávalo otázkou, odkud jedinečné kusy kamenů pochází.
Historici se mýlili
V historických pramenech se dochovaly dokumenty, jak a kde se kamenné desky opracovávaly, kolik grošů za ně tovaryši obdrželi, ale o místě, kde se hradbové ametysty, prorostlé krvavě červeným jaspisem, dobové prameny záměrně mlčí. Byly tu jisté pokusy lokalitu určit, ale ani jedna nebyla pravdivá.
Poslední teorie odkazovala na lokalitu dolu v Saském Schlotwitzu na německé straně Krušných hor. Tuto lokalitu měl můj tatínek – zkušený sběratel a brusič kamenů – velmi dobře probádanou a zdejší materiál měl ve svých sbírkách. Přišlo mu proto divné, když při návštěvě katedrály svatého Víta, v kapli sv. Václava neviděl schodu s tím, co měl ve sbírce a co bylo na stěnách.
To nebude Schlotwitz…– prohlásil táta a od té chvíle, ho tato myšlenka nepustila
Dvojice badatelů
Po návratu do Jablonce nad Nisou se spojil se svým kamarádem, také sběratelem a brusičem, panem Petrem Machkem, se kterým se o svůj postřeh podělil. Pan Machek na oplátku mému tatínkovi ukázal vzorek ametystů, náhodně sebraných jistým zemědělcem ze Severních Čech…
„Ano, to je ono”, zajásali a šťastně dodali: „máme to“.
Od té chvíle oba pánové věděli, co drží v rukou. V následujícím roce 1983, byla na základě dodaných vzorků, od obou sběratelů, svolána odborná vědecká skupina. Ta s definitivní platností, potvrdila a s jistotou odkryla, zarostlý, zapomenutý důl, v obci Ciboušov – nedaleko Klášterce nad Ohří.
Následně byl na místě byl proveden rozsáhlý archeologický a geologický průzkum. Bylo objeveno množství dochovaných předmětů z doby Karla IV. i pozdějších těžeb. Pan Machek dostal povolení vytěžit část Cibouškovských ametystů. Opracoval je a necelých 90 kusů dosadil místo chybějících či poškozených, z celkových, neuvěřitelných, 5000 kusů desek a destiček.
Dnes na nich můžete vidět, vedle sebe dvě signatury – Karel IV. a Petr Machek – dělí je od sebe neuvěřitelných 620 let.
Zde končí příběh o tajemství českých polodrahokamů.
podklady pro tento článek jsem čerpala od pana Manfréda Lindnera – mého tatínka a pana Petra Machka a z časopisu Květy č. 48 z prosince 1983
